Zatímco listujeme Instagramem, unikají nám reálné okamžiky. Momenty, které už nikdy neprožijeme znovu. Otázkou je, co pro nás znamená víc? Skutečný okamžik nebo ten na Instagramu, který je ale třeba o něco veselejší a barevnější? Kde jsme více šťastní?
Zní to asi banálně a možná si myslíte ,,Je přeci jasné, že skutečnost je mnohem víc.“ Možná ano, možná ne… To ale není odpovědí na to, kde jsme více šťastní. Pokud by sociální sítě představovaly skutečný život, pak neexistují problémy. Jasně, kdo by se jimi chlubil? Ale nejsou právě problémy a překážky to, co nás posunuje vpřed?
Tenhle článek je tak trochu jiný a hodně spontánní. Na místo dlouhé textu najdete několik úryvků, které spolu vlastně moc nesouvisí. Mají ale jedno společné. Porovnávají online a offline svět. Dva rozdílné světy, dvě míjející se planety. Planety, které však obíhají po stejné dráze a navzájem se ovlivňují.
Všimli jste si někdy, že mnoho lidí dokáže mluvit a jen málokdo naslouchat? Je to tím, že mluvit se všichni učíme od narození, ale naslouchat nás nikdo nenaučí. To musíme my sami.
Příště až budete s někým mluvit, zkuste jen poslouchat. Neobracet pozornost sami na sebe a vyslechnout toho druhého až do úplného konce. Mnohdy může být jeho příběh daleko další, ale nedostane se mu dostatek prostoru, protože překlopíme pozornost sami na sebe.
Ta nejsilnější mezilidská pouta vznikají „offline“. Všichni to víme. Co je mrkací smajlík oproti dlouhému pohledu do očí, co je dlouhý text v messengeru oproti pár slovům a co teprve letmý dotek oproti facebookovému šťouchnutí. Deset smajlíků ten opravdový úsměv zkrátka nenahradí.
Jsou to reálné okamžiky, které nás nejvíce spojují. Společné chvíle, na které můžeme vzpomínat.
Virtuální život nám může přinést to, co nemáme. Prezentujeme sami sebe, takoví, jací jsme, ale i takoví, jací chceme být. Já ale věřím, že fotografie dokážou zachytit skutečné okamžiky a to, co z vás vyzařuje ve skutečnosti, se do fotky promítne.
Stejně jako když při rozhovoru poznáte, zda se člověk opravdu upřímně směje nebo jen z „donucení“. I z fotky jde vycítit, jak moc je blízká realitě.
Proto jsou ty nejhezčí fotky ze svateb nebo třeba křtin. Je tam to štěstí, radost a láska. Pokud budete šťastní offline, i váš online život „ožije“.
Ptám se občas sama sebe. Najdou se z mojí generace kluci, kteří budou schopni pochválit jinak než přes komentář u fotografie? Kluci, kteří vás nechají vstoupit do dveří jako první? Ti, kteří nebudou mít na starost jen to, jak nejlíp nafotit svoje svaly v posilovně?
Dobře, možná trochu přeháním. Ale když vás někdo pustí do dveří, zajímají ho víc vaše zájmy než to, co se v té samé sekundě děje na Instagramu, tak je to vážně hrozně fajn.
Co z toho vlastně plyne?
,,Štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáme s kým podělit.“ Když ho tedy sdílíme online, tak jsme vlastně všichni šťastnější. To je teda hrozně hezký, že? To je, jenže…
Nikdo neví, co se za tím úsměvem skrývá. Kolik fotek vzniklo, aby svaly vypadaly větší než na fotce ze včera, kolik nadávek padlo, než se upekl dort a kolik škrábanců jsme si odnesli pro to, aby vznikla povedená selfie na vrcholku hor.
Na závěr…
Dělejte radost sobě i ostatním a to hlavně offline. To je ta radost, na kterou budete společně vzpomínat.
Nebojte se sdílet své starosti, protože právě překážky nás posunují vpřed. Pamatujte, i to ne zrovna šťastné spojuje. A mnohdy mnohem víc.
Sama vím, že ty nejhezčí a nejupřímnější úsměvy prožijeme offline.
Mějme se rádi, chvalme se a dělejme si navzájem radost. Všude. Nejenom online.
Děkuju Val_S_Photography, která udělala radost mě těmito fotkami.
S láskou
[…] Článek k zamyšlení: Naše offline a online já: Co pro nás znamená víc? […]